Winter 2017Dopis Abrahama Lincolna učiteli svého syna
Zdroj: http://blog.rachelbicova.cz/dopis-pro-ucitele/
Abraham Lincoln (1809 – 1865) jako prezident USA napsal řadu dopisů. Jeden z nich napsal učiteli svého syna a žádá ho v něm, aby se ve výuce soustředil více na charakter dítěte, než na akademické znalosti. Shrnuje v něm, co on sám považuje za prioritu ve vzdělávání. Nejspíš se jednalo o učitele jeho tehdy pětiletého syna Williama, který žel zemřel v jedenácti letech. Z Lincolnových čtyř synů se dožil dospělosti jen jeden, Robert, který se stal právníkem a politikem.
„Můj syn dnes začíná chodit do školy. Bude to pro něj chvíli všechno divné a nové a tak si přeji, abyste s ním jednal laskavě… Čeká ho dobrodružný život, který ho může dovést do celého světa. Bude nejspíš zahrnovat války, tragédie a zármutek. Žít tento život bude vyžadovat víru, lásku a odvahu.
A tak, drahý učiteli, prosím vezměte ho za ruku a učte ho věci, které bude potřebovat znát – ale učte ho laskavě. Učte ho, že na každého nepřítele, co potká, je určitě někde také nějaký přítel. Bude muset přijít na to, že ne všichni lidé jsou poctiví a pravdiví. Ale naučte ho, že na každého darebáka, co potká, je určitě někde také nějaký hrdina, na každého křivého politika je někde také oddaný vůdce.
Naučte ho, že deset centů, které si vydělá, znamenají víc, než dolar, který najde. Ve škole, milý učiteli, je větší čest neuspět, než podvádět. Naučte ho, aby se naučil prohrávat i radovat se z výhry.
Naučte ho jednat laskavě s lidmi a být k tvrdým lidem tvrdý. Pokud to půjde, veďte ho k tomu, ať nezávidí, a naučte ho tajemství tichého smíchu. Naučte ho jak se smát, když je smutný, a že slzy nejsou ostuda. Naučte ho, že i v selhání může být sláva a v úspěchu zoufalství. Naučte ho smát se cynikům.
Naučte ho prosím, jak úžasné jsou knihy, ale dejte mu také čas přemítat nad obrovským tajemstvím, které se skrývá v ptácích v oblacích, včelách létajících proti slunci a květinách na zelených kopcích. Naučte ho, aby věřil svým vlastním myšlenkám, i kdyby mu všichni říkali, že se plete.
Pokuste se dodat mému synovi sílu, aby nenásledoval dav a nedělal vždy to, co ostatní. Naučte ho, aby každému naslouchal, ale naučte ho také, aby všechno, co uslyší, prosíval sítem pravdy a vybíral si jenom to dobré, co jím projde.
Učte ho, aby své nadání a znalosti neprodával lacino, ale aby nikdy neprodal své srdce a duši… Učte ho, aby měl víru v sebe, protože pak bude mít víru také v lidstvo a v Boha.
Tohle si přeji, učiteli, ale dělejte prostě, co je ve vašich silách. Je to tak milý chlapeček a je to můj syn.“